Probiotika a imunitní systém

Bakterie stimulují imunitní systém cestou lymfatické tkáně umístěné v blízkosti sliznic (MALT – mucosa associated lymphatic tissue). Dendritické buňky rozpoznávají svými výběžky antigenní struktury buněk a prezentují je následně lymfocytům v podslizničním prostoru. Antigen je vyhodnocen jako makroorganismu bezpečný nebo vlastní a následně tolerován, nebo tělu cizí, a pak je proti němu vytvářena imunitní reakce, případně paměťová stopa. Pokud je antigen vyhodnocen jako organismu potenciálně nebezpečný, lymfocyty proti němu vytvoří protilátky nebo ho přímo ničí, pronikne li přes slizniční bariéru, nebo vytvoří paměťové buňky, které následně spustí specifickou imunitní reakci proti tomuto antigenu v případě, že se znovu objeví.

Nejvýznamnější pro rozvoj imunitního systému je období po narození přibližně do jednoho roku, kdy dochází k vyzrávání střevní sliznice a kdy se rozhoduje o následné toleranci či reakci proti různým antigenům a obecně též o funkci imunitního systému. Nedostatek podnětů, především v tomto období, ale i v obdobích pozdějších, vede predispozičně k nasměrování imunitního systému směrem k alergickým či autoimunitním reakcím.

Kontakt buněk střevního imunitního systému s živými probiotiky aktivuje nespecifické i specifické imunitní mechanismy ve střevním lymfatickém systému i v systémové imunitě.

Probiotika ovlivňují imunitní odpověď:

  1. nespecificky – stimulací fagocytózy, cytotoxické aktivity a ovlivněním produkce imunoregulačních cytokinů;
  2. specificky – stimulací tvorby protilátek IgA a IgG a supresí tvorby IgE.

Probiotika (jak probiotické bakterie, tak kvasinka Saccharomyces boulardii) byla podrobena velkému množství studií, ať již in vitro, tak i na zvířecím modelu či v humánní medicíně, které se zaměřovaly přímo na ovlivnění imunitních funkcí. Kromě toho bylo ovlivnění imunitních funkcí dokazováno i ovlivněním různých onemocnění způsobených změněnou imunitní reakcí (například ovlivněním počtu či tíže alergických reakcí probiotiky).

Podání probiotických bakterií (Lactobacillus rhamnosus GG) těhotným ženám a následně kojencům vedlo u dětí k redukci alergických nemocí zprostředkovaných IgE. Stejně tak aplikace probiotických bakterií (Bifidobacterium bifidum, Bifidobacterium infantis a Lactococcus lactis) matkám dětí s vysokým rizikem vzniku alergických reakcí (atopické dermatitidy, potravinových alergií, dále alergické rinitidy nebo bronchiálního astmatu) po dobu 12 měsíců vedla u dětí ke statisticky signifikantnímu snížení frekvence atopické dermatitidy ve srovnání s placebem. [1]

Pro účinek je podstatný druh probiotické bakterie a její schopnost přežití v organismu, nikoli forma, ve které je podána. Lactobacillus casei DN 114 001, který je obsažen v mléčných produktech, zkracuje dle výsledků randomizované studie v populaci seniorů dobu trvání infekcí horních cest dýchacích i tvorbu protilátek po vakcinaci proti chřipkovému viru. Jeho účinnost je potvrzena i v dalších randomizovaných studiích.

V pokusu in vitro na sliznici získané při chirurgické resekci ilea pacientů s Crohnovou chorobou se ukázal Lactobacillus casei DN 114 001 účinný ve snížení sekrece prozánětlivých cytokinů (TNFα, IFNγ, interleukinů IL 2, IL 6, IL 8), tento účinek však neměla DNA získaná z této bakterie. Podáním L. casei můžeme předcházet a zabránit prozánětlivému účinku bakterie E. coli, která dokáže produkci těchto cytokinů vyvolat. [1]

Mikroflóra dospělého člověka je tvořena zhruba 40 dominantními mikrobiálními druhy (celkem 500–1000 mikrobiálních druhů) a zahrnuje asi 1014 mikroorganizmů, jejichž celková hmotnost je odhadována na více než 1 kg. Střevní mikroflóra určuje kvantitativní a kvalitativní parametry slizniční imunity i úroveň vztahů mezi mikroorganizmy a sliznicí. Přítomnost fyziologické mikroflóry omezuje schopnost patogenních mikroorganizmů adherovat na epitelové struktury. Prostřednictvím potravní kompetice a tvorbou bakteriocinů přirozená mikroflóra potlačuje rozvoj patogenní mikroflóry. [2]

Zdroje:

[1] http://www.tribune.cz/clanek/17621-probiotika-historie-a-soucasnost - Kohout,  Pavel: Probiotika, historie a současnost. Medicína po promoci.
[2] http://www.praktickelekarenstvi.cz - Kopřiva, František: Slizniční imunitní systém, mateřské mléko a pre(o)biotika. Praktické lékárenství, 2010; 6(1): 38–42.