Imunita

Imunita - bez ní se žije těžko. Abychom si ji však dokázali chránit a udržet, musíme jí rozumět.

Co je vlastně imunita a proč ji potřebujeme?

Lékaři definují pojem imunita jako odolnost organismu vůči různým onemocněním. Je to schopnost organismu vytvářet základní obrannou linii nejen proti většině choroboplodných mikroorganismů, ale například i proti nádorovému bujení.

Imunita - obranná linie organismu

Imunitní systém tvoří soubor buněk a orgánů, které spolupracují na obraně organismu proti cizorodým zárodkům. Orgány imunity se nacházejí v celém těle a spolu s nervovým, srdečním, pohybovým a trávicím ústrojím zajišťují harmonickou činnost organismu jako celku. Imunitní systém dokáže také kontrolovat tvorbu a ničit nádorové buňky.

Základem její funkce je složitá a dynamická komunikační síť. Když se imunitní buňky setkají s cizí látkou, začnou produkovat chemické látky. No a právě tyto látky umožňují buňkám regulovat svůj vlastní růst a chování, zmobilizovat další buňky a nasměrovat je na problematická, postižená místa. Pokud imunita selže nebo je oslabená, můžeme onemocnět - časté nachlazení, chřipka, alergie, zánět kloubů (artritida), ale i rakovina.

Přirozená a získaná imunita

Jakousi první obrannou linii tvoří přirozená imunita. Je dána geneticky (nespecifická, vrozená imunita).

Kůže a sliznice jsou základní bariéry s obrannou schopností. Vrozená imunita umožňuje člověku bránit se proti škodlivinám zvenčí a různým choroboplodným zárodkům od narození. Přirozené imunitě pomáhají i některé buňky v krvi, které jsou schopny zasáhnout tam, kde do těla pronikne uvedenými bariérami cizí mikroorganismus.

Získaná imunita

Druhou obrannou linii organismu představuje získaná imunita (specifická imunita). Formuje se v průběhu života na základě kontaktu s cizorodými látkami (např. bakteriemi), které neodstranila první (přirozená) obranná linie. Fungování získané imunity zajišťuje složitá soustava buněk a různých látek. Jakýmisi výkonnými orgány tohoto systému jsou specializované buňky a bílkoviny tzv protilátky.

Tato fáze nepůsobí ihned po styku určitého antigenu s imunitním systémem, ale až po několikadenní dřímající fázi. A právě tato fáze je potřebná k dělení a diferenciaci příslušných buněk a tvorbu protilátek.